PROJEKT FELITI KASTRUJE – PŘÍBĚH č. 9454
Následující příběh pana Andrii o tomto kocourkovi má smutný začátek, za to ale šťastný konec.. Kocourka jsem našel v noci na zastávce v Praze – seděl vedle opuštěných tašek a bezmocně křičel. Když jsme ho oslovili, hned nám skočil do náruče. Byl promrzlý, třásl se. V bytě první dny působil, jako by ještě čekal, že se pro něj někdo vrátí – každé kroky na chodbě ho přiměly sednout si ke dveřím a čekat. Ukázalo se, že je na lidi zvyklý. Nechci, aby se znovu cítil opuštěný, proto si ho nechám – silně se na mě navázal, cítí se u mě jako doma a já ho mám opravdu rád. Kocourek je zdravý, uhradil jsem mu hygienu a rád bych mu pomohl do nového života kastrací. Pomůže mu zklidnit se a spokojeněji žít v domácím prostředí.. protože však finance na úhradu chyběly, přispěli jsme my.